Kulturní dědictví jako součást evropského a světového diskurzu

Jan Mařík

Evropské společnosti charakteristické velkou mírou kulturní synkreze a inkluze zakládají velkou část své kulturní identity na institucionalizaci kulturního dědictví. Základní perspektivou výzkumu kulturního dědictví jsou historické významy s ním spojené. Výzkumné aktivity proto směřujeme na analýzy historického rozměru artefaktů kulturního dědictví. Tyto artefakty chápeme jak materiálně, tak myšlenkově. V první kategorii se jedná o stavby, reprezentační i každodenní předměty, archeologické nálezy, umělecká díla, i rukopisy, staré tisky. V druhé pak o filozofická či náboženská díla, společenské či emancipační idee, instituce, hnutí, osobnostní kulty, technologické inovace nebo sportovní hnutí. Vzhledem k zaměřené celého výzkumného programu ale klademe důraz na významy spojené s interpretacemi těchto artefaktů, ať už historickými či současnými, a s kontexty, v nichž s nimi bylo zacházeno a nakládáno. Nedílnou součástí takového tázání je i analýza konstrukcí kánonů kulturního dědictví, i samotného pojmu kulturního dědictví a jeho konceptualizace, které mnohdy podléhaly nejen konkrétním kulturním politikám ale i momentálním potřebám historických společností. Tyto otázky se nicméně vztahují i k současným veřejným i institucionálním postojům ke kulturnímu dědictví a úzce se týkají problematiky památkové péče. V posledních letech se opakuje neúspěchu v tvorbě zákona o státní památkové péči, který dosud platí v podobě z konce 80. let 20. století a již dávno nevyhovuje současným společenským a ekonomickým podmínkám, v kterých již není schopen naše kulturní dědictví účinně chránit. Situaci aktuálně zhoršila kontroverzní novela stavebního zákona a proto je památková péče zvlášť aktuálním společenským problémem odrážejícím neporozumění odborné veřejnosti, úřadů a volených zástupců, zájmových skupin, lobby developerských společností a veřejnosti setkávající se s památkovou péči v každodenním životě. Akademie věd má velmi specifické postavení v archeologické památkové péči v České republice a proto se pracovní skupina tvořená pracovníky archeologických ústavů aktivně účastní příslušných jednání a v našem programu je připravena vytvořit AVex pro parlament České republiky s cílem na jedné straně zlepšit situaci v ochraně archeologického kulturního dědictví a na straně druhé pomoci státní i soukromé sféře snížením komplikací a nákladů při realizace velkých projektů.