Oldřich Tůma
Značnou část veřejného a mediálního prostor zaplňují dějiny. Na historické události a jevy se vzpomíná, prezentují se jako vzor nebo varování, dějiny jsou poměřovány s dneškem, vznikají promyšlení i vágní historické analogie. Dějiny jsou argumentem i zajímavostí, dokumentem i fascinací. Koncepce Historické paměti, kulturní paměti či sociální paměti jsou nástrojem k uchopení tohoto živého a aktuálního vztahu k minulosti. Podobně jako v případě prvního výzkumného tématu (Evropa v kritickém vidění humanitních věd) i zde je nutno zapojit kritickou analýzu. Zatímco v předchozím případě je uplatněna na obecné rovině, zde pak specificky k paměťovým fenoménům. Nezkoumáme výhradně historické fenomény (to se děje zejména ve druhém výzkumném tématu), ale především způsob jejich využití, mechanismy připomínání i techniky paměti. Na jedné straně se to týká vztahu individuální a kolektivní paměti (oficiální či sociálně podmíněné pohledy na minulost, vliv kolektivní paměti na formování vzpomínek jednotlivce), na straně druhé pak společenské či popkulturní chápání dějin a jejich hierarchizace (např. medievalismus, hnutí typu New Age, obliba klasických antických námětů či dokonce aktuální reprodukce historických symbolů využívaných nacisty; v menší míře pak oslava individuální svobody 90. let nebo sociální a kulturní revoluce 60. let)
Spolupráci na výzkumném tématu organizuje Ústav soudobých dějin a participují na něm zejména Historický ústav, Orientální ústav, Slovanský ústav a Ústav dějin umění. Mezi nejdiskutovanější témata patří vzpomínání na československý komunismus, oficiální mocenské obraty k historickým argumentům nebo kolektivní a individuální středověká a raně novověká sepulkrální kultura.