Ve dnech 7. 2. – 25. 5. 2025 probíhá výstava Nový svět: Americká zkušenost Středoevropana ve vizuální kultuře 19. století v Západočeské galerii v Plzni, výstavní síň „13“ (Pražská 13).
Letošní sympoziální výstava Nový svět: Americká zkušenost Středoevropana ve vizuální kultuře 19. století byla připravena na téma 45. ročníku Plzeňského mezioborového sympozia, které je od svého založení součástí festivalu Smetanovské dny. Tento ročník reaguje na aktuální otázky evropské společnosti o povaze demokracie a její kultury, stejně jako na palčivé otázky dekolonizace, které se týkají nejen muzejních a galerijních institucí bývalých koloniálních mocností. Aktuálnost tématu dokládají tři díla současných českých a amerických umělkyň i umělců, Daniely Baráčkové, Kena Gonzales-Daye a Jana J. Kotíka, i instalace Tomáše Svobody. Výstava je připravena ve spolupráci s Ústavem dějin umění Akademie věd ČR a potrvá do 25. května 2025.
Výstava podle koncepce Pavly Machalíkové a Taťána Petrasové z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR sleduje proměnu představ Středoevropanů o americkém kontinentu od konce 18. století po začátek 20. století. Středoevropané, tedy obyvatelé Habsburské monarchie a okolních německy mluvících zemí, přejímali od Evropanů starší stereotyp „nového“ světa a přizpůsobovali jej vlastní zkušenosti i místnímu publiku. Prostřednictvím evropské politiky i americké propagandy se tak koloniální postoje a představy promítaly do vizuální kultury zemí, které se samy nepodílely na geografické kolonizaci.
Současná výstava v Západočeské galerii sleduje čtyři základní témata, která bylo možné na materiálu z českých, moravských a slezských sbírek doložit.
Vstupní část, nazvaná „Mezi divočinou a třeštícím velkoměstem“, vysvětluje, jak vznikal rozdíl mezi očekáváním cestovatelů, přírodovědců, obchodníků nebo emigrantů, daný myšlenkovými stereotypy, a realitou obou Amerik. Část nazvaná „Vizuální konfrontace s původními národy“ přináší argumenty do diskuse, proč vizuálně zachycený generický obraz „opeřeného Indiána“ není nevinné klišé a má často blízko k násilným praktikám vytlačování původních národů. K nápravě přistoupil i hokejový klub Chicago Black Hawks, jehož znak muže s péřovou čelenkou úzce souvisí s historickou předlohou 19. století, nedávno objevenou také v českých sbírkách. Afroameričanům severní i jižní Ameriky se věnuje výstava především díky dochovaným komerčním tiskům. Závěrečná část výstavy s názvem „Uhranutí pokrokem“ připomíná, že zároveň s koloniálními praktikami se Středoevropané inspirovali na severoamerickém kontinentu myšlenkami svobody, demokracie, rovnými příležitostmi k nabytí majetku i vzdělání, emancipací a filantropií.
Na výstavě jsou zastoupena například díla Karla Bodmera, Georga Catlina, Mikoláše Alše, Alfonse Muchy, Vojtěcha Preissiga, a rovněž objekty sběratelů Vojty Náprstka, Klementiny Kalašové, Enriqua Stanko Vráze, Jindřicha Waldese nebo Alberta Sachseho. Jedinečnou příležitost nabízí vystavení obrazových alb z cest do jižní a severní Ameriky vydaných přírodovědcem knížetem Maximilianem zu Wied-Neuwied společně s autentickým dobovým exponátem malované bizoní kůže.
Přestože na výstavě je hlas nositelů kultury původních obyvatel zastoupen pouze v jednom exponátu – náhrdelník autora z národa Mapuche (Chile nebo Argentina), je to do budoucna jedna ze zásadních možností, jak mohou dějiny umění reflektovat svou pozici v diskusi o dekolonializaci evropské kultury.
Autorky výstavy říkají: „Pokud nemůžeme zachránit kultury, které jsme zničili, alespoň přispějme k poznání těch živých, o jejichž historii a kultuře máme co říci.“
Autorky výstavy: Pavla Machalíková a Taťána Petrasová
Architektonické řešení: Tomáš Svoboda
Produkce výstavy: Ivana Skálová
Grafické řešení: Martin Pivrnec